V oblasti Orlických hor byl dnem 1. ledna 1938 zřízen výnosem MNO čj. 39.390/Taj.hl.št. ŘOP 1937 hraničářský pluk č. 19.[1] Zpočátku bylo velitelství pluku, pomocná a náhradní rota umístěno v Kyšperku (v současnosti Letohrad), odkud se tyto útvary 20. dubna 1938 přestěhovaly do kasáren v Žamberku . Velitelem pluku byl plk. pěch. František Podhrázký, který byl přímo podřízen div. gen. Josefu Váňovi – veliteli II. sboru v Hradci Králové. Pluk zabíral prostor od Boudy až po Deštnou. Celkový počet bojových objektů, které jeho příslušníci obsazovali byl 99 (objekty K–S 29–91, N–S 1–22).

Mírový počet mužstva pluku měl činit 3 115 mužů (včetně osádek lehkého opevnění). Válečný stav bez osádek lehkého opevnění měl být 1 337 poddůstojníků a 4 363 vojínů.[2] Pro dělostřelecké tvrze Bouda, Adam, Hanička byly zřízeny tzv. zvláštní útvary Ba, A, H (ZÚ). Dne 25. června bylo prozatímní označení těchto útvarů zrušeno a jednotky byly přejmenovány na V., VI. a VII. prapor hraničářského pluku č. 19.

Dělostřeleckou tvrz Adam obsazoval VI. prapor, V. prapor byl dislokován v tvrzi Bouda a VII. v pevnosti Hanička. Velitelem tvrze Adam byl jmenován pplk. pěch. Antonín Kostrhún a jeho zástupcem a velitelem dělostřelectva tvrze mjr. děl. Bedřich Pustějovský. Důstojnický sbor dále čítal ženijního důstojníka, dopravního rotmistra, strojního rotmistra a telegrafního důstojníka.

Plánovaný počet osádky pevnosti Adam byl 611 mužů (z toho 34 důstojníků, 12 rotmistrů a 564 mužů pěchoty).[3]

Velitel pevnosti Adam disponoval navíc také jednotkou o velikosti roty pěchoty určenou pro obranu intervalů nebo obsazování lehkého opevnění v bezprostředním okolí tvrze. Tato jednotka byla umístěna v podzemních ubikacích tzv. nad válečný počet. Pro mírové ubytování osádky Adama byla postavena nová kasárna v Těchotíně, která se podařilo dokončit v roce 1938. V těchto kasárnách byli ubytováni také hraničáři I. a V. praporu 19. pluku.

Každý hraničářský pluk byl v době míru rozdělen na dva sledy, které se ve službě střídaly většinou po týdnu. První vykonával strážní službu v objektech, upravoval a zdokonaloval opevnění a překážky v okolí. Druhý sled odpočíval nebo cvičil v kasárnách. V tomto ohledu se lišilo těžké opevnění od lehkého, neboť lehké opevnění nemělo stálou posádku a bylo střeženo pouze hlídkami, které byly ubytovány ve strážných chatách po celé délce linie opevnění. Mužstvo k hraničářským plukům přicházelo jednak od zrušených strážních praporů nebo bylo dodáváno rámcováním praporů pěších pluků.[4]

Jednotky určené pro obranu pevností tvořily jakousi elitu v československé armádě, a proto procházely zvláštním výcvikem. Každý člen útvaru zvláštního určení absolvoval výcvik u kulometných rot, musel být výborným střelcem z pušky, lehkého i těžkého kulometu. Polovina mužstva byla navíc vycvičena k obsluze kanónu a čtvrtina minometu. Důstojníci hraničářských pluků se připravovali pro službu v opevněních na střelnici v Brdech, kde byl postaven zkušební pěchotní srub.

Bohužel úroveň výcviku nebyla dostatečná, neboť většina hraničářů nestačila absolvovat ostré střelby z pevnostních zbraní na výše zmíněné střelnici. Specifičnost příslušníku hraničářský pluků podtrhovaly rovněž jejich výložky s hlavou psa, za což byli též někdy u německého obyvatelstva označováni jako Wolfen–Vlci.

Armáda kladla na hraničáře vysoké nároky. Museli patřit mezi tzv. státně spolehlivé (neměli být pokud možno příslušníci německé národnosti), být psychicky odolní, vyznačovat se vysokou kázní a mít dobré přátelské vztahy s ostatními členy kolektivu.

Po Mnichovském diktátu byla 10. října nucena posádka tvrz Adam opustit a VI. prapor se přesunul do Chocně. Zde byly osádky všech tří tvrzí (V., VI. a VII. prapor) 11. října rozpuštěny. Dnem 30. listopadu byl hraničářský pluk č. 19 zrušen.